Jdi na obsah Jdi na menu
 


3,kapitola

6. 12. 2011

Byla středa ráno Alice čekala až za ni Tom přijde, docela se zblížily čekala až přijde její vysvoboditel ze tmy. Otevřely se dveře a v nich stál Tom s tácemv ruce, zavíral za sebou dveře a šel k ní blíž položil před ní jídlo a joko obvykle si sedl na zem a díval se jak jí. Když skončila zvedla halvu a zadívala se mu do dvou tmavě hědých až černých očí, divila se že si toho nikdy nevšimla takové krásné oči zvláštnía v duchu si řekla ,,TEĎ NEBO NIKDY“ natáhla se k němu a chtěla mu strhnout masku ,ale on to poznam, chytil jiza natahujícíse ruku, vzal ji do obou rukou a políbil ji. Potom rycle vstal popadl tác a než odešelřekl ,,Na to je příliš brzy.“ a sprásknutím dveří odešel.


 

Voldemort seděl na svém trůnu, když za ním přišel jeden ze smrtijedů ,,Můj pane, ta žena ve sklepení ví o té věštbě přivedem ji a vyslechem,jistě nam něco poví.“ ,,Pane?“ ,,Co? Jjjo jisě“vykoktal ze sebe voldemort nepřitomně a ynovu se zamyslel a ani nevěděl co právě odsouhlasil.

Bulldier spolu s Grabbem přitáhlyzmítajícíse a křičící Alice. Teprve teď si uvědomil co odsouhlasil, nadával si do pitomců a blbců ,ale už bylo pozdě. Když se jí ptal co ví o věštbě, která byla před měsícem vyslovena, tak si moc , přemoc přál ,abymu všechno vysypala, ne proto, že by jí chtěl znát, ale protože jí nechce ublížit a když se mu koukla do očí a řekla ,,Vím jedno, že seš v prdeli a to ve velkej chlape“ tak musel. Nedokázel se ji podivat do očí, tak pozvedl hůlků a skoro zašeptal crucio. Svíjela se na zemi křičela než neomdlela, vždycky se koukal jak jeho oběti trpí, ale teď se koukal do země ,její řev mu trhal uši, a nejen uši, ale i srdce, todle bylo první mučení,které trpěl i s obětí, trpěl, trpěl mnohem víc než ona , mnohem víc, celou dobu si přál ať už omdlí, ale ona se držela neskutečně statečně, tak dlouho nevydržel nikdo před tím, když přestala křičet sklonil hůlku.Nedokázal se přinuti na ni podívat,nešlo to, tak se otočil a řekl svým ledovým hlasem ,,Probuďte ji!!“ jeden ze smrtijedů na ni namířil hůlkou a zašeptal ,,Enervate“ Alice se se zasténáním probudila, sípavě oddechovala ,,Jak zní věštba“pronesl ledovým hlasem bez toho aby se na ni podíval ,,Že seš v prdeli“ zasípala tiše, ale tak aby ji slyšel.Otočil se a přišel k ní, vzal ji za bradu a donutil jí mu podívat do očí, Jakmile vzhlédla ,tak na ni použil nitrozpyt neměla čas se bránit a on zalétl do vzpomínky na věžtbu.

Alice seděla spolu s ostatními členy řádu, kolem kulatého stolu, mohlo jich tam bejt tak 20, když tam napochodoval Brumbál. ,,Mí drazí,svolal jsem tuto poradu tak narychlo ,abych vám sdělil že byla pronesena věštba“,,ale to my už víme Brumbále tos nám nemusel říkat“,,jistě Jamesi ,jenomže todle je jiná věštba, ta první věštba se týka chlapce narozeného koncem července, ale tato se týká jiného chlapce“,,A jak teda zní, a kdo ji pronesl tentokrát?“,, Jamesi uklidni se všechno vám povím, tuto věštbu pronesla jako tu první Sybilla a zní takto:Jednoho dne se narodí chlapec mocný tak jak nikdo předním jen otec by mohl konkurovat. Bude v něm moc velké čtyřky. Ale jen jednoho bude uctívat a dbát. Kam bude zařazen , tak tam bude jeho osud, den jeho jedenáctých narozenin se spečetí jeho život.“,,To znaméná že o jeho život se rozhodne Moudrý klobouk?“ ,,Ano Minrvo, Myslím , že ano“s těmito slovy vypald z jejích myšlenek a ona se sesunula k zemi. ,,Odveďte ji“ přikázal a dva hromotluci vyběhly z řad vzali ji a fofrovaly dveřmi pryč. Šel si sednout zpátky na trůn a prohlížel si své věrné jen otec by mohl konkurovat moc velké čtyřky Ale jen jednoho bude uctívat a dbát den jeho jedenáctých narozenin honily se mu hlavou útržky věštby. Dneska to na něj bylo už mocmávnul hůlkou a v ruce se mu objevila sklenice skotský, neváhal a celou ji na ex vypil a doplnil si jí, Všichni smrtijedi na něj jen koukaly , někteří i otevřely pusu, pít ho nikdy neviděly, ani na oslavách a svatbách na který ho zvali. Nakonec vystoupil s řady jeden vysokej hubenej smrtijed, který se elegantní chůzí dostal až ke svému pánu tam se uklonil ,,Můj pane, není vám nic“,,Je toho na mě trochu moc Severusi, jen trochu moc“ s těmi slovy vstal a odešel ,mezi dveřmi se zarazil ,,Konec schůze!“když došel do své ložnice, tak spadnul do postele a přivolalsi bezesný lektvar ten vypil a běhm minuty usnul.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář