4,kapitola
Lord Voldemort se probudil, šel si dát ledovou sprchu a vydal se do vězení u Bulldiera si bezeslova vzal tác s jídlem při cestě si nasadil masku a když došel k posledním dveřím této chodby ,dveřím k cele, tak zaváhal ,ale na konec otevřel, na první pohled vypadala prázdná, když se podíval pořádně zjistil, že leží stočená do klubíčka v rohu a velmi mělce dýchá to je jako dejavi prolétlo mu hlavou. Položil tác na zem a chtěl odejít ,když v tom uslyšel tiché zasténání,,Zůstaň“ myslel si že se mu to jen zdá tak jen zatřásl hlavou a chtěl už nakročit, když slyšel ten samí hlas ,,Prosím, zůstaň“ Projistotu se otočil a viděl ji jak sedí opřená o zeď a každý pohyb jí působí bolest, ohnul se tedy pro tác a rozešel se k ní. Když k ní došel tak se na chvíly zarazil, ale pak si dodal odvahy a přisedl k ní. Mlčely ,dlouho mlčely ,nevěděly co mají říkat, asi tak po půl hodině ,když se Alice najedla se Tom začal zvedat ,že už bude muset jít, alice ho chytla za ruku, přitáhla se k němu a dala mu letmý polibek na rty Tom úplně stuhnul ,,Teď už můžeš jít“pustila se ho a schoulila se do deky.,,Jjo jjasný“vypadlo z něj ještě než za nim zapadly dveře. Alice se jen usmála a usla.
Tom si to svižným krokem rázoval pryč s vězení, cestou narazil na Bulldiera jak rozdával ,,jído“ ostatním vězˇům ,,Dávej pozor ty nemehlo“vyjel na něj svým ledovým hlasem a ani nečekal na odpověď a kráčel dál.
Další den Alice čekala, že za ni tomzase přijde, ale nepřišel, místo něj přišel, nějakejtlustej malej mužík, kterej jí tac hodil na zem a víc se o ni nestaral. Alice se málem rozbrečela, že tu bude sama ,že už Tom nepřijde, že se mu něco stalo, jídla se ani nedotkla a s pláčem usla.
Další den se Tom probudil dost brzo, ale věděl že už neusne,tak vztaldal si sprchu a šel do vězení ,vůbec nedbal na to že vzbudil Bulldiera ,vytáhnul ho z postele a dotlačil ho ještě polospícího k posledním dveřím na konci chodby, tu odemkl a otevřel. Spala, když k ní šel málem zakopl o tác s jídlem, kterého se ani nedotkla, hodil ošklivý pohled na Bulldiera, který se z toho zhroutil, ale pokračoval dál až došel k ní.Přiklekl si a zašeptal ,,Alice, Alice vstávej, to jsem já vstávej!“Alice s trhnutí vzbudila a když ho viděla skočila mu do náruče ,,Tome já myslela ,že se ti něco stalo ,když si nepřišel, chyběl si mi a moc“málem se mu tam rozbrečela, Tom se jen usmál a řekl ,, Nic mi není, pojď stěhuješ se“vzal ji za ruku a táhnul pryč. Bulldier na to divadlo před sebou koukal a div to s nim neseklo, stál tam ještě dlouhou dobu než se z toho nevzpamatoval a šel si znovu lehnoutTom šel velmi rychlým krokem a Alice, kdyby ji stále nedržel a ruku tak už by se dávno ztratila. Fascinovalo ji jak se tak dobře dokáže orientovat, ona by se už ztratila při první otáčce. Šli asi tak čtvrt hodiny až se najednou zastavil a Alice do něj div nevrazila. Stály před Obrovskýma mahagonovýma dveřma, na kterých byl vyryt nebelvírský lev. ,,Todle bude od teďka tvůj nový domov“ s těmi slovy otevřel dveře a vstoupil. Pokoj byl vybaven do nebelvírských barev, nábytek byl z tmavého mahagonového dřeva, uprostřed místnosti byla obrovská postel s nebesy, v rohu byl umístěn krb s dvěkřesly a na pravo byly jedny obrovské dveře až do stropu. ,,Můžu?“a ukázala na dveře ,,Ale jistě jeto tvoje“Alice se nerozmýšlela a otevřela dveře, byla tam nádherná obrovská knihovna. Když se vrátila do pokoje všimla si ještě dvou menších dveři po léveé straně. V jednich byla šatna plná šatů jejího stylu a velikosti a v druhých byla prostorná koupelna. ,, Děkuju“ ,,Mě neděkuj já jsem vůbaec nic neudělal“ ,,A kdo edy?“ ,,Pán Zla, a mimochodem, večer se za tebou zastaví, tak se ho nelekni“Řekl ještě než za ním zapadly dveře. Když si uvědomila plný význam jeho slov rozbrečela se bylo jí na nic, co po ní bude asi chtít?